Zachráněná babička

Začnu asi takhle:
V sobotu jsme se vypravili za babičkou,která je vážně nemocná.
Když jsme přijeli byla tam skoro naše celá rodina.
Když jsem spatřila babičku,drali se mi slzy do očí.
To přeci není možné!To není ta babička,která vždycky když jsme přijeli měla
napečíno,uklizeno a měla dobrou náladu.
Místo babičky tam seděla smutná,bledá,povadlá stařenka.
Tak takhle smutně začal den.
Pak jsme šli s mojí sestřenicí Kajkou vyvenčit babiččiného pejska Ferdíka,
byl hrozně rád,že se mu někdo věnuje.
Když jsme se vrátili,naši tátové si s babičkou povídali o Bohu a četli jí z Bible.
To nás potěšilo.
Ale aby jsme nerušili,šli jsme se koukat an televizi.
Náhle přišla mamka a řekla,že se babička chce nechat pokřtít.
Byli jsme tak rádi,že nám vyhrkli slzy.
Babička se opravdu nechala pokřtít.
A ten den bude patřit mezi mé nejkrásnější dny života.
Když pak už babička ležela v posteli,byla moc ráda a říkala,že jí je o hodně líp.
A jak jsme tam všichni seděli kolem babičky,tak jsme se chytli za ruce a pomodlili jsme se.
Byl to hrozně dojemný okamžik.
A babička říkala,že se jí to moc líbí.
Dneska odpoledne babičku opět odvezli do nemocnice.
A i kdyby se cokoliv stalo,budu vědět,že se na nás babička s dědou ze shora koukají a
že se mají jako v "ráji".
Protože být u Boha,to je to nejkrásnější co si můžeme přát.
A moje babička i děda,si tuhle cestu zvolili.
Mám tě ráda babičko....